Recenze Jamboree 2011 ve Strakonicích (FOLKtime.cz)

Folkový portál FOLKtime.cz

(část článku)

Následovala dvojice – kytarista Brent Moyer a foukací harmonikář Charlie Slavík. Repertoár spíše countryový a standardní, tím výjimečným byla virtuozita obou, a snad nejvíce Charlie Slavíka. Zvedli laťku, ale další kapela ji zvedla ještě více – Blue Gate je jednoznačná jednička na naší bluegrassově-countryové scéně. Naprosto suverénní, sebejistí a s písněmi plnými invence, švihu a nápadů. Tak už nebudu říkat, že budoucností naší country je jen Petr Kocman, je to i Ilon Leichtová. Výborně. Těším se na samostatné CD Ilon. Ilon byla výjimečně bez baskytary – cosi si udělala s rukou, ruce tedy měla volné a bylo znát, že na to není zvyklá. O kousek lepší než Black Jack byl právě následující BG Cwrkot. Zaujal zejména houslista, a to po všech stránkách. Protože hráli a zpívali na jeden mikrofon a bylo jich docela dost, předváděli i zajímavé tanečky při střídání sól. BG Cwrkot hrál tentokrát velmi tradičně a o stupeň jistěji než Black Jack.

Následující Sem Tam mě vrátil o dvacet nebo třicet let nazpět, zazněly nejméně dvě písně, které mají pro mě atmosféru poznávání této muziky a prvních festivalů i vandrů. A nebylo to první takové ohlédnutí, druhé ještě mělo následovat.

Sem Tam střídal Monogram – přišli mi sice dokonalí, ale tak nějak odtažitě až akademicky.

Tak pro mě asi nejlepší Blue Gate, po nich Sem tam a Blanket, pak BG Cwrkot a Reliéf.

Přečtěte si celý článek na FOLKtime.cz