Historie

V roce 1981 se dva muzikanti českobudějovických Roháčů, houslista Luboš Marek a kontrabasista Petr Hensel rozhodli hrát bluegrass na jihu Čech trochu jinak a začali hledat muzikanty podobného ducha.

Petr přivedl tehdy neznámou Pavlínu Jíšovou, houslistku a vokalistku jednoho národopisného souboru. V tu dobu se přestěhoval do Vodňan ze  severu Čech vynikající dobrista a bývalý člen teplických Průdušek Pepa Hlavenka. Na letním vandru s Nezmary jsme se poznali s dalším členem kapely banjistou a zpěvákem Jardou Matějem Matějů. V období hledání optimální sestavy na podzim roku 1981 přichází do kapely další dlouholetý člen Sem Tamu, kytarista Milan Tripes.

Kapela začala zkoušet v Suchovrbenské Orlovně, kde se netopilo ani v zimě. Při zpáteční cestě městskou dopravou z jedné takové zkoušky vymyslela Pavlína s Petrem název kapely Sem Tam. Sem tam se scházející, sem tam na scéně. Na počátku nikdo netušil, jaký potenciál tato kapela v sobě má. Málokdo předpokládal, co se vyklube z druhé houslistky a vokalistky Pavlíny, ani sám Matěj nečekal, že jednou bude v kapele sólovým zpěvákem. Pavlína s Matějem a Pepou Hlavenkou vytvořili nenapodobitelný a troufám si říci v Čechách dosud nepřekonaný vokál, z kterého běhal mráz po zádech. Kapela nazkoušela několik dnes již kultovních písniček jako K zoufání prázdný, Někdo jiný než já, Námluvy, Návrat, Velký bílý dům a pak už vzaly věci rychlý spád. Aniž by nás kdokoliv slyšel na veřejné produkci, byli jsme pozváni na natáčení do jihočeského rozhlasu.

Na jaře 1982  kapela Sem Tam prošla úspěšně jihočeským kolem Porty a na svém prvním finále 1982  v Plzni získává  Malou Portu.

V roce 1983 přichází do kapely banjista Vojta Zícha . Na finále Porty 83 získává kapela svojí první Interpretační Portu.

Pepa Hlavenka si ještě užije  druhou Interpretační Portu ve finále v Plzni 84 a odchází z kapely. Na podiu se ještě potkají s budoucím členem kapely, mandolínistou a úspěšným textařem Zdeňkem Bajzou Petrlou. V této době kapela prožívá jedno ze svých nejplodnějších období. Objíždí festivaly po republice, koncertuje, v nahrávacím studiu v rozhlase je jako doma.

Finále Porty 85 se už kapela účastní pouze v autorské soutěži. Písnička Starodávná však patří mezi nejúspěšnější vlastní skladby finále. Na podzim 85 odchází kontrabasista a textař Petr Hensel na vojnu a na jeho místo nastupuje s baskytarou Nezmar Tonda Hlaváč. Kapela je na trhu žádaná, ale čím dál více vylézá na povrch problém časové kolize Pavlíny a Matěje a také Tondy s Nezmary a Žalmanovým Spolem, kdy bylo prakticky nemožné sladit program zkoušek a  koncertů. Porta 86 v Plzni tak byla posledním společným koncertováním s Pavlínou a Matějem.

Nastalo období hledání muzikantů, ale hlavně zpěváků. Tenkrát jsem ještě netušil, jak složité to bude. Plnohodnotně nahradit Pavlínu s Matějem bylo v tu chvíli obtížné, ne - li nemožné. Přesto jsme se pustili do hledání optimální sestavy a ne vždy se to na první pokus povedlo. Jako šťastná volba se časem projevilo angažování mladé Lenky Jakschové – Huszárové. Post baskytaristy obsadil Láďa Brtník Tvrzický, další akvizice od Budějovických Roháčů.

Muzika už šlapala slušně, ale zpěváci z minulé sestavy nasadili vysokou laťku. Proto jsme se rozhodli v roce 1987 angažovat zpěvačku  plzeňské bluegrassové kapely ChBQ, Pavlínu Braunovou. Jejím příchodem získala kapela nejen druhou vynikající zpěvačku, ale hlavně excelentní sborový vokál. Kapela koncertovala, vznikaly nové nahrávky v rozhlase. V tuto dobu odchází z kapely Zdeněk Bajza Petrla. Když jsme na Portě 88 v Plzni spřádali plány do budoucna, nikdo z nás netušil, že je to poslední hraní s Pavlínou. V srpnu jsme měli několik koncertů pro rekreanty na Lipně a Pavlína na hraní nepřišla. A už nepřišla nikdy. Zpěvačka Sem Tamu a Minnesengrů zmizela ze světa. Pro nás to byla obrovská ztráta nejen lidská, ale zároveň jsme přišli o vynikající zpěvačku a museli řešit další problém. Scházel nám hlas do vokálu.  Hodně nám v nouzi pomohla mladičká zpěvačka Alice Svobodová.

Již asi 2 roky s námi spolupracoval jako host autor písniček a kytarista Jirka Smrž, který se stává stálým členem kapely. V této ještě předrevoluční době jsme se poprvé podívali na „západ“, na festival do Gratzu v Rakousku.

V létě roku 1989 jsme angažovali tehdy  šestnáctiletou Míšu Krmíčkovou – Hálkovou. Té se podařilo v krátké době zacelit mezeru po ztrátě Pavlíny Braunové. Kapela koncertovala, objížděla festivaly, udělali jsme si přehrávky pod Jihočeskou agenturou.

V roce 1990 vzniklo pod vydavatelstvím Wenkov  naše první album Na ostří nože, které jsme natočili u Ládi Faktora v Budějovicích. Kapela využívá možnosti volného cestování na západ a hraje v Německu, Rakousku, Švýcarsku..

V průběhu roku 1992 přichází problémy ze souběžného hraní Vojty s druhou kapelou, se Žalmanem a spol. Kapela se v podstatě neměla kdy sejít a sestavit nějaký kalendář pro hraní  bylo takřka nemožné. K tomu ještě čekala Lenka miminko. A tak všechno spělo k tomu, že kapela Sem Tam odehrála v roce 1993 na dlouhou dobu svůj poslední koncert.

Následovalo několik neúspěšných pokusů a různých sestav se záměrem kapelu zase oživit. Většinou jsme ale nedospěli ani k veřejné produkci. Šanci na přežití měl až projekt v roce 2007, který inicioval Matěj  s kontrabasistkou Lenkou Voříškovou. I tento pokus skončil po několika koncertech a frekvencích u Honzy Friedla odstěhováním Matěje do severních Čech. Žádnou velkou stopu tato sestava na hudebním nebi nezanechala, ale navrátil se mi z  minulosti nesmazatelný pocit, jak funguje droga koncertování a letních festivalů na muzikanta. Na jaře 2009 jsme dali dohromady sestavu hodně podobnou té před 20ti léty a kapela začala zkoušet a koncertovat. Postupně jsme zjišťovali, že i v muzice platí, že 2x nevstoupíš do jedné řeky. Někteří muzikanti odešli, na jejich místo nastoupila mladší krev. Ale tentokrát jsme si už tuto šanci nenechali vzít a šli do toho jako za mlada. Možná jsme cítili, že by se tato šance nemusela již opakovat...

To však už není historie, ale žhavá současnost.

Luboš Marek.